Psáno pro Facebook...

Protože mám pocit, že analytiků a tribunů se letos urodilo až až, svůj pocit bezvýchodnosti z české reality řeším zde ve virtuálním prostoru povětšinou sdílením drobných radostí stárnoucího muže. Nejsem příznivcem rezolutních apelů, neúčastním se diskuzí o tom, kdo je vlastizrádce, kdo by měl na co rezignovat a koho rovnou střelit. Snažím se neplýtvat vulgárními adjektivy a žluč si šetřím výhradně pro svoje trávicí procesy. Jak se tak ovšem blíží ta zimní změna našeho času (vylož si, jak kdo chceš), přece jen mi to alespoň trochu nedá. Dovolím si drobný apel směrem ke svým dospělým dětem, protože mi záleží na tom, jak budou v příštích letech žít a protože mají tu možnost pro to alespoň něco málo udělat.

Chlapi, nevyserte se na to letos!

Přijeďte navštívit svého starého otce a při té příležitosti věnujte půl hodinky svému zákonnému právu a občanské povinnosti. Fakt to nebolí. Slibuju, že vás nebudu nijak dirigovat. Dělejte, jak myslíte, trošku spoléhám na výchovu, kterou jsme vám doma poskytli. A jestli si přece neodpustím nějakou tu radu, omlouvám se, považujte ji za dobře míněnou a zvažte poměr dobrých a špatných rad, kterých se vám v minulosti doma dostalo.

V dobách, kdy jste se učili chodit a mluvit a potom číst a tak podobně, jsme my (tehdy ve vašem dnešním věku) často spínali ruce nad tragikomedií naší počínající parlamentní demokracie a žertem se rouhali, že nás může spasit jen osvícený absolutismus. No a letos se možná konečně dočkáme, jenom ta osvícenost v tom bude asi trochu falírovat...

Jasně, že bylo v minulosti proč nadávat. Jasně, že si z nás každou chvíli někdo dělal blázny a zkoušel, co všechno vydržíme. Úkolem dne je nezapomenout, ale nezblbnout.

Moje jediné doporučení zní: Nenechte se nachytat! Protože není ostuda prohrát, ale trapné je skočit na lep, nechat se opít rohlíkem (či jiným pekárenským produktem). Nedejte na jednoduché věty a legendu o hrdinovi, který nemá potřebu krást. Tady přece nejde o kradení, ale o pokus bezohledně přizpůsobit systém svým osobním potřebám. Pokus, u kterého v roli užitečných idiotů sekunduje mnoho nepochybně poctivých, vzdělaných a schopných lidí. Pokus, který započal hluboko v minulosti a táhne se jako červená nit celým tím palermem naší novodobé historie, proti které se teď naprosto nehorázně a s nepochopitelným úspěchem vymezuje. Je však jeho neoddělitelnou součástí, jako bude červená barva třešniček navždycky barvou krve obětí dekád jen o něco málo více vzdálených.

Konec plkání. Tak se ukažte doma, udělejte si tu chvilku času, rád vás uvidím!

táta