[aktualizace (až) 17.5.]
S trestuhodným odstupem se dostávám k dokončení dokumentace podlahové akce kulový blesk u nás v Kérkonoších. Ve dnech 28.-29.4. (přípravné práce, první kopání v ložnici, nátěry dřeva) a následně 5.-8.5. (zbytek) jsme se za pomoci přátel pokusili chalupu zase alespoň o kousek zvelebit…
Continue reading
Server cernypetr.com vám přináší jedinou dochovanou fotografii z pondělní noci čarodejnic pořízenou primitivní dírkovou komorou Nokia E52. Předpotopní přístoj náhodně odhalil paranormální jev, který na místě zůstal (téměř!) nepovšimnut…
V pozdních nočních hodinách, kdy stůl a tváře účastníků obřadu ozařovaly jen louče a mihotavé světýlko Lukiho elektronické cigarety, došlo zřejmě k chvilkovému fyzickému rozdvojení osobnosti hostitele Martina Bubeníka. Nekvalitní fotografie zachycuje Martina, kterak nevysvětlitelně zjevivším se duplikátem své osoby pozorně naslouchá svojí ženě Kateřině, zatímco jeho pravé já přičichává k talíři s právě donesenou pečínkou. Katka si stejně jako všichni okolosedící ničeho nevšimla. My ostatní pánové Martinovi tuto jeho nadpřirozenou schopnost velmi závidíme…
Přesto se mezi námi našla extrémně senzitivní osoba, které tento drobný zázrak neuniknul. Z výrazu Hanky je patrný šok a údiv. Zda se jedná jen o přirozený strach z nevysvětlitelného, nebo jen pragmatickou obavu z toho, že dvouhlavý Bubenda toho víc sežere, už dnes nezjistíme…
Dny okolo letošních májových svátků budiž věnovány rekonstrukci podlahy v kuchyni a v chodbě na chalupě… Z kopců okolo slejzá sníh, když sedíte s hrnkem kafe na sluníčku na zápraží, poslední bílé fleky mizí vysloveně před očima. Bohužel skoroletní počasí netrvá tak dlouho, aby louka byla stoprocentně suchá, takže náklaďák, co nám v něm hodnej soused veze prkna a trámy, abysme se s nima nemuseli tahat do kopce osobně, má smůlu a my taháme ty prkna a trámy teda osobně 
Mrkněte se na pár fotek z mobilu, jak to postupuje…
Continue reading
Váženým abonentům tohoto webu zasíláme srdečné pozdravy z velikonočních Krkonoš. Sněhu pomálu, počasí šedivéé. Leč v kamnech praská a tři dny volna před námi… Případné fotografie a dojmy průběžně ZDE.
Předvelikonoční kulturní smršť v kulervoucím mixu Karel Plíhal (koncert 28.3.) / Zpívání v dešti (VČD – premiéra 1.4.) / Okresní přebor (film 2.4.) jsme zakončili ve středu 4.4. návštěvou ojedinělého projektu v rámci Pardubického hudebního jara – Pašijové hry v podání Plastic People s Komorní filharmonií Pardubice pod taktovkou Marko Ivanoviče. Přestože posledně jmenovaný titul zdál se na první pohled nejnáročnější, zážitek z něho stál každopádně za to a rozptýlil naše prvotní obavy. Bouřlivý standing potlesk armády mániček pro legendy udergroundu a věhlasné pardubické hudební těleso ve velkém sále bývalého bolševického stánku mi potvrdil, že přes všechny nechutnosti a směšnosti, jimiž nás naše současnost zahrnuje, je snad alespoň něco zásadního v pořádku…
Svůj původní videopříspěvek z mobilu jsem nahradil jiným z Youtube, protože kvalitnějším a z té správné strany pódia…
V předaprílový pátek nám velkorysý Kari (budiž mu zde složena poklona a dík) propůjčil svoji zlatou a stoprocentně krytou [ 
] členskou kartu do stánku aktivního odpočinku v pardubickém H-centru, abychom si mohli necelé dvě hoďky zakoulet na tamní bowlingové dráze.
Krom karty nám s sebou půjčil taky svoji Haničku, neboť sám se místo bowlingu musel věnovat ping pongu a tudíž dorazil až večer do hospody…
Podívejte se na galerii, jak nám to šlo…
