Nezvedené děti...

Přes veškerou vůli máte coby rodič ve výchově dětí jen omezené možnosti. A co teprve, když je to dítě cca 8000 kiláků daleko a nikdy jste ho vlastně naživo neviděli...
Před šestnácti lety jsem vstoupil, jako mnoho jiných, do projektu adopcí na dálku a pravidelně posílal nějaké kačky do Kibery na vzdělání a zdravotní pojištění hošíkovi jménem Kerry. Z hošíka vyrostl mladej pán, ze školáčka vysokoškolák. No a teď se to nějak zadrhlo. Narovinu mi píšou z Centra NAROVINU, že hoch trochu zlobí a ve škole ho to už asi zas tak nebaví, takže na to malinko dlabe, čímž nesplňuje podmínky pro zdárné pokračování a dokončení podpory. Škoda.
Takže mi posílají diplóm a děkujou. Nu což, botky kvůli nezvedenci nesním, rádo se stalo a snad mladej přijde k rozumu. Co víc si jako rodič přát...